Koupě auta aneb mé první bydlení na kolečkách

Psal se 26. říjen 2019, den kdy jsem si poprvé v životě pořídila své vlastní auto a zároveň i své první vlastní bydlení. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že si své první auto budu pořizovat 18 000 km daleko od domova, asi bych se mu tenkrát hodně vysmála.

Dva dny před samotnou koupí jsem byla omrknout jedno auto, které prodávala nějaká slečna. Byl to takový menší van. Domluvili jsme si schůzku, když jsem ale auto viděla na živo, přišlo mi mnohem menší než na fotografiích. Poté co jsem si lehla na postel a ani jsem se tam nedokázala natáhnout jsem auto odmítla. Navíc za tu cenu vypadalo už hodně zastarale a zrezivěle.

Další den jsem si domluvila s jedním párem schůzku v Aucklandu, na parkovišti v přístavu. Byla jsem celá natěšená, auto vypadalo na fotkách velmi pěkně a kvalitně, za dobrou cenu. Schůzku jsme měli naplánovanou na 11. hodinu dopolední, přijeli jsme tam ale raději dříve. Začali jsme po parkovišti koukat, zda tam již pár nedorazil a nečekají na nás. Najednou jsme vytoužené auto zahlídli. Naneštěstí u auta byli ale čtyři lidé. V tu chvíli mi bylo jasné, že s tímhle autem asi cestovat nebudu. Když se páry rozloučili, přišli jsme blíže a bylo nám oznámeno, že se moc omlouvají, ale auto právě prodali jiným lidem. Tak to tady bohužel chodí, kdo dřív přijde… Byla jsem z toho docela smutná, auto vypadalo opravdu moc pěkně a mě čekalo další hledání na internetu.

Měli jsme před sebou celý den a přemýšleli jsme co podnikneme. Dívala jsem se na nějaké stránky a našla jsem jednu společnost, která auta prodává. Byla jsem trochu skeptická, kupovat auto zrovna od dealera, raději jsem chtěla auto od nějakých cestovatelů, již zabydlené. Neměli jsme ten den ale jiný plán, tak jsme se tam vydali, že alespoň prozkoumáme, co mají za nabídku.

Když jsme přijeli na místo, měli tam vystaveno hned několik aut. Nejvíce mi padlo do oka mé auto. Bílá Toyota Estima. Vypadlo velmi dobře a nemělo oproti jiným nabídkám tolik nalítáno, ročník to by 2002. Auto mělo zabudovanou posuvnou postel, otevírací stoleček, matraci, kuchyňku s umyvadlem a kanystry na vodu. Součástí byl také vařič a chemický záchod. Velmi jsem to zvažovala, chtěla jsem koupit auto již vybavené, ale Štěpán měl pravdu v tom, že výbava zas tolik stát nebude a budu si to moc zařídit dle svých představ. Měli jsem zkušební jízdu a musím říct, že se mi ovládalo velmi pěkně, je to jen větší osobní auto, žádná velká dodávka. Na auto byla také 14 denní záruční doba.

Po delším zvážení jsem se rozhodla auto koupit.
Koupě auta na Zélandu je velmi rychlý proces. Protože každé auto má celý život jen jednu SPZ, je to velmi jednoduché. Přepis auta se provádí na poště, kde se dostaví prodávající a kupující, vyplní se jednoduchý formulář, zaplatí se 10 dolarů a auto se přepíše na nového majitele. Hotovo. Velmi jednoduché. Protože ale na Zélandu není nic jako povinné ručení, je velmi doporučováno zajistit si dobrovolně pojištění. Na poště jsme tedy rovnou sedli do auta a vyrazili ihned na pobočku AA pojišťovny, kde jsme stihli auto pojistit ještě před zavírací dobou. A pak hurá vzhůru na cesty.