Cesta na Jižní ostrov

3.1.2020 – 6.1.2020

Trajekt na Jižní ostrov jsme měli koupený na 6.ledna 2020. Trajekt odjíždí z hlavního města Wellingtonu a připlouvá v Pictonu. Po pětidením výletě na řece Whanganui, jsme tedy směřovali naši cestu do Wellingtonu. Brali jsme to podél západního pobřeží s pár zastávkami.

Město Foxton
Queen Elizabeth Park
Queen Elizabeth Park
Poslední západ sluníčka na Severním ostrově

Wellington

Do hlavního města jsme přijeli 5.1.2020, relativně brzy ráno a měli jsme celý den na to, si toto město projít. Když jsme do města přijeli, tak bylo úplně prázdné, až to bylo podezřelé. Žádné obchody ani kavárny nebyly otevřené a na ulicích ani noha. Nakonec jsme ale našli jednu kavárničku a zašli si na snídani. Město začalo ožívat až okolo desáté hodiny. Počasí nám ve Wellingtonu moc nepřálo, bylo zataženo a foukal silný vítr. Auto jsme nakonec zaparkovali na jednom z placených parkovišť a vyrazili jsme se projít po městě. Během dne mě ovšem rozbolela hlava natolik, že jsem si musela jít na chvíli lehnout zpět do auta. Když to bylo lepší, vyrazili jsme se podívat do velmi známého národního muzea Te Papa Tongarewa. Muzeum má několik pater plné interaktivní zábavy, historie, kultury, přírody a umění. Mají zde také simulace zemětřesení.

Wellington
Solace in the Wind – socha umělce Maxe Patte
Te Papa muzeum – zemětřesení na Novém Zélandu
Te Papa muzeum – vulkanická činnost na Novém Zélandu
Te Papa muzeum – možnost tsunami na Novém Zélandu
Kiwi bird – symbol Nového Zélandu
Maorská kultura

Po dvouhodinové návštěvě moc pěkného muzea jsme se vydali do jedné restaurace na něco k snědku a čekalo nás ještě dlouhé čekání na trajekt, který nám odplouval až 6.1.2020 ve dvě ráno.

Nalodění na trajekt

Do Pictonu jsme se dostali přibližně v 6 hodin ráno a bylo cítit, že zde bylo již o něco chladněji. Foukal hodně vítr, ale pomalu vycházelo sluníčko. Z přístavu jsme vyrazili do jednoho kempu, kde jsme ještě chvíli spali. Původně jsme měli počkat na kamarády, kteří doplouvali další následující dny, nicméně jak už to tady bývá, plány se mění každý den a my vyrazili do Nelsonu.

Picton
Havelock

Jak už to tak bývá, tak občas něco končí a mé cesty se se Štěpánem po příjezdu do Nelsonu rozdělily a každý jsme se vydali vlastním směrem. Já jsem již tou dobou byla v kontaktu se svým kamarádem Michalem a měla jsem zde domluvenou schůzku s dalším potencionálním zaměstnavatelem na protrhávání jablek. A tak mi začala další nová etapa, kdy jsem poprvé v životě úplně sama sedla za volant a vyrazila na další cesty plné nových zkušeností, výzev a zážitků.