Cesta do Christchurch
26. ledna 2020 byl můj poslední pracovní den na jablečném sadu. Protože mi ten den končilo také ubytování, musela jsem „Kokosový roh“ opustit ještě to odpoledne. Auto jsem měla již nachystané na měsíční putování po ostrově, čekal mě už jen nákup potvravin a mohla jsem vyrazit. Protože bráchové přilétali do Christchurch až 31. ledna, měla jsem spoustu času se z Nelsonu na letiště do Christchurch dostat. Christchurch je od Nelsonu vzdálené asi 400 km. Trasu jsem přibližně měla naplánovanou, v průběhu cesty jsem však plány hodně poupravovala 🙂
Kokosový roh jsem ještě pouklidila, rozloučila se s majitelem a jeho paní a vyrazila. Protože už bylo okolo šesté hodiny odpoledne, neměla jsem v plánu jezdit moc daleko. První zastávkou byl free kemp s názvem Hope Saddle Lookout. Je to moc pěkné místo s nádherným výhledem. Když jsem tam dorazila, našla jsem ještě jedno z posledních volných míst k zaparkování. Dala jsem véču a šla pozorovat nádherný západ sluníčka, spolu s dalšími lidmi, kteří zde měli v plánu strávit noc.
Druhý den ráno mě probudil autobus, který přijel na malé parkoviště, kde se snažil mezi zaparkovanými auty otočit. Prostor byl tak malý, že autobus ťuknul hned do dvou vozidel vedle mého. Dala jsem tedy rychlou snídani a raději jsem vyrazila na cestu.
První zastávkou bylo jezero Rotoroa. Bohužel ten den hodně poprchávalo a počasí zrovna nepřálo. Jezero ale i tak bylo moc krásné, až na to, kolik tam bylo sandflies. Se sandflies jsem měla už nějaké zkušenosti z různých míst na severním ostrově, kdy na vás občas sedne sem tam nějaká mrška a kousne vás. Tady se ale nejednalo o pár mušek. Bylo jich tady tolik, že nebyla šance se před nimi nijak uchránit a tak jsem u jezera dlouho nevydržela a šla se schovat do auta. Bohužel ale stačilo jen rychle otevřít a zavřít dveře a měla jsem jich stejně plné auto 😀
Pokračovala jsem dále a zastavila v městečku Murchison. Měla jsem spoustu času, tak jsem si zašla na oblíbené Flat white do kavárny. Městečko se mi moc líbilo, působilo takovým tím starším klidným stylem života, kde se všichni znají. Zaujalo mě místní muzeum, kde jsem nakonec strávila minimálně hodinu. Byla zde sekce ohledně zemětřesení, kde jsem se dočetla, že celé městečko Murchison v roce 1929 postihlo obrovské devastující zemětřesení, které celé město zničilo a odřízlo od okolního světa. Byly tam popisované svědectví lidí, jak zemětřesení probíhalo. Kupříkladu věty jako: „The hills were rocking like jelly on a plate“ – v překladu „kopce se třásly jako želé na talíři“, „The noise was deafening“ – „hluk byl ohlušující“ nebo „Water spouts came from nowhere“ – „vodní toky přišly odnikud“ byly až mrazící. Bylo zde také přiloženo několik fotografií.
Po návštěvě Murchisonu jsem se vydala dále na turisticky známější místo – Buller Gorge Swingbridge. Jedná se o nejdelší lanový most na Zélandu s délkou 110 metrů a výškou 19 metrů nad řekou Buller. K tomu, abyste most mohli přejít si musíte koupit vstupné. Je zde také atrakce, že můžete na laně letět hned vedle mostu. Já si zaplatila pouze přechod a možnost procházky na druhé straně.
Nakonec jsem si udělala přibližně dvouhodinový výlet, cesta byla moc krásná, i přes to, že občas sprchlo. Došla jsem až k peřejím- Ariki falls, kde vůbec nikdo nebyl vyjma otravných sandflies.
Fantails – hyperaktivní , krásný ptáček, kterého není opravdu jednoduché vyfotografovat. Tohle ptáče sice létalo jak zběsilé, ale vůbec se nebálo a několikrát mi přistálo k nohám, až se mi podařilo pár snímků pořídit 🙂
Další zastávkou byly vodpády Maruia, které se nachází hned u silnice St. Hwy 65. Tyto vodpády byly popisované v muzeu v Murchinsonu, že vznikly právě při zemětřesení v roce 1929.
Protože se den pomalu chýlil ke konci, rozhodla jsem se, že dojedu až do města Hanmer Springs. Cestou byly úchvatné scenérie a musela jsem každou chvíli zastavit.
Další den jsem se probudila v jednom free kempu kousek za městem Hanmer Springs. Hned za kempem byla stezka Woodland walk. Bylo to moc pěkné ráno a tak jsem vyrazila na ranní procházku. Cesta vedla mezi nádhernými stromy a sluníčko už začalo krásně hřát. Byly tam všelijaké druhy stromů z různých koutů světa, od Amerických sekvojí až po Evropskou břízu.
Hned vedle parku jsem objevila druhý park – Hanmer Heritage Forest, ve kterém se nachází stezka umění, kde můžete vidět nádherné sošky vyřezané ze dřeva.
Po procházce krásným lesem jsem zajela do města, kde jsem si vyšlápla velký kopec – Conical Hill Summit House, z kterého byl nádherný výhled na okolní hory a město.
Cestou do Christchurch jsem se chtěla ještě podívat k oceánu a tak jsem si zastavila na Waikuku Beach, známé pláži kousek nad Christchurch, kde je surfařské středisko. Rozfoukal se velmi silný vítr a tak to na koupání úplně nebylo, ale pláž byla nádherná.
Po relaxu na pláži jsem dojela do Christchurch, kde jsem zařídila ještě pár věcí a těšila se na druhý den, na příjezd mých sourozenců 🙂
