Hokitika – město plné greenstone

Když se řekne „Hokitika“, jako první se mi vybaví malebné městečko proslulé greenstony. Greenstone (maorsky pounamu) je vzácný a Maorama uctívaný posvátný kámen, který lze najít právě na Jižním ostrově Nového Zélandu. Oblast Hokitiky je jedním z největších nalezišť. Greenstone má bohatou historii a pro Maori se jedná o talisman, který reprezentuje ochranu životní síly. Dříve z tohoto kamene vyráběli bojové nástroje, ale i praktické věci či klenoty, sošky. Vyřezávají z nich několik symbolů.

Koru – Spirála života, která symbolizuje nové začátky a růst.

Hei Matau (Fish Hook) – Háček na ryby, signalizuje sílu a ochranu při cestování, zejména po vodě.

Pikorua (Twist) – Nekonečně dávající tok energie mezi duchovním a fyzickým světem. Spojení dvou životů dohormady na věčnost.

Manaia – Hlava ptáka, tělo člověka a ocas ryby představuje jednotu mezi duchovním, fyzickým posmrtným životem. Chrání před zlem.

Hei Tiki – Tradiční řezba s velkou duchovní hodnotou. Optarovník připomíná rodinné předky.

Mere – Označuje sílu a odhodlání překonávat životní potíže.

Toki (adze) – Znamená sílu, kontrolu, odhodlání, soustředění a dosažení cílů.

10.2.2020 jsme se vzbudili do nádherného rána. Svítilo sluníčko a vypadalo to, že nám bude počasí konečně přát 🙂 Dali jsme snídani, udělali ještě pár záběrů z drona a vyrazili jsme na cestu do Hokitiky. Cestou jsme projížděli okolo ohrad s krávami a koňmi, na chvíli jsme zastavili, abychom se ještě mrkli do mapy a udělali jsme pár krásných snímků. V pozadí se vyjímaly vysoké hory a mraky se držely v nížinách. Pohled na koně s tímto pozadím byl jako z obrazu.

Cestou do Hokitiky jsme vyrazili rovnou na výlet – Hokitika George Walk. Tento walk mě neuvěřitelně překvapil, cesta vedla moc pěknou zelenou přírodou,  podél krásně zbarvené řeky do šedomodra. Řeka Hokitika je asi 64 km dlouhá, pramení v Jižních Aplách a s řekou Whitcombe ústí do Tasmanova moře. Dole u řeky jsme si sedli na obrovské kameny a chvíli si užívali ten klid, teplo sluníčka a krásné výhledy rychle tekoucí řeky.

Po návratu jsme pokračovali v jízdě a dorazili jsme do malebného městečka Hokitika. Zaparkovali jsme přímo u pobřeží a šli se projít promenádou. Moc jsem si přála greenstone, říká se, že nejlepší je, když vám někdo greenstone daruje a nebo když ho sami najdete, to je pak jeho síla největší. A tak jsem chtěla zkusit štěstí a greenstone najít na místní pláži. Prý se občas stane, že moře nějaký kousek vyplaví. Našli jsme opravdu hodně zelených kamínků, ale rozpoznat greenstone není vůbec jednoduché, musí se udělat řez a kámen by měl mít nazelenalou barvu. Je na to speciální nářadí…no je to celkem věda. Procházka po pláži byla každopádně moc pěkná, pláž byla opět jedinečná, taková, jakou jsem na NZ ještě neviděla. Byla převážně kamenitá, s pískem a vyplavenými větvemi. Na pláži lidé tyto větve skládají dohromady a tvoří z nich krásné obrazce, postavičky, obrázky apod. Moc se mi tato pestrost na Zélandu líbí 🙂

Uprostřed se nacházel dokonce nápis Hokitika a hned vedle bylo posazené velké kamenné dlážděné křeslo. Myslím, že většina turistů si na tomto místě pořizuje fotografie, my jsme samozřemě nebyli vyjímkou a také se vyfotili 😀

Na konci celé promenády jsme došli až k lodi – Hokitika Shipwreck – ztroskotaná loď z roku 1866. Jedná se o upomínku na dobu, kdy se často námořníci plavili v těchto vodách a často tak kvůli nepředvídatelnému počasí ztroskotali. Dnes je loď zabetonována a slouží k odpočinku s výhledem na širý oceán.

Po procházce podél pláže jsme se vydali do centra města, no, u nás bychom řekli spíše maloměsta nebo vesnice :D. Našli jsme veliký obchod s greenstony a tak jsem přemluvila bráchy a šli jsme se podívat dovnitř. Byl tam obrovský výběr, jedna vytrína vedle druhé. Přívěšek a greenstone jsem si moc přála, jsem ale velmi často nerozhodná a výběr byl tak velký, že jsem nechtěla za takové peníze koupit špatně. A tak jsem řekla, že se sem ještě podívám a koupím příště, a tak jsme odešli a jeli si dát ještě rychle sprchu do místního bazénu, který měl každou chvíli zavírat. Čas se nám krátil a rychle jsme hledali další kemp, kde strávíme další noc 🙂

Z Nového Zélandu jsem si odnesla několik zkušeností a poučení. Jedním z nich se váže právě k Hokitice a greenstonu. Moc jsem si ze Zélandu chtěla greenstone odvést, je to jeden z největších symbolů Nového Zélandu. Greenstone jsem si nakonec domů nepřivezla, ani z Hokitiky ani odjinud (naštěstí alespoň několik zelených kamínků z pláže 🙂 ). Možná právě nerozhodnost nebo přesvědčení, že to počká na jindy, nebylo správné. Když chce člověk něco udělat, neměl by to odkládat na jindy a čekat na to, že bude lepší příležitost. Možná právě proto, že jsem ze Zélandu odjela s nedokončenými a nevyřešenými záležitosmi je jedna z dalších věcí, co mě láká na tom se na Zéland ještě jednou vrátit a pevně věřím, že jednoho dne si opět stoupnu na loď a v ruce budu držet krásný symbol Nového Zélandu.