West Coast – Punakaiki – Pancake Rocks
Cestou z Hokitiki jsme se vydali do free kempu Kokatahi Hotel a když jsme dorazili na místo, bylo téměř plno, volno bylo tak pro jedno auto. Mezi autama bylo dost místa a tak jsme požádali majitele jednoho auta, zda by se malinko nešoupli, abychom mohli také zaparkovat. Lidé byli naštěstí ochotní a auto přeparkovali. Auto jsme zaparkovali na takovém hrbolu a bylo tedy na šikmo, nedalo se ale nic jiného dělat. Byli jsme rádi, že jsme se ještě vešli a jednu noc spát z kopce se dá zváldnout. 🙂 Byl moc příjemný večer, udělali jsme si večeři, otevřeli pivo a relaxovali při západu sluníčka. Okolo nás byly farmy, viděli jsme lamy, nějaké slepice a také obří prase. 😀 Šli jsme celkem brzy spát, chtěli jsme ráno co nejdříve vyjet, protože naše půjčené auto Hugo parkovalo tak, že blokovalo ostatní při výjezdu. A tak jsme vyjeli brzy a dali snídani až po cestě.
Ráno jsme vyrazili rovnou na další výlet, a to na další vodopády – Coal Creek Falls. Snídani jsme dali až na parkovišti, kde jsme se seznámili se starším Novozélandským párem. Dali jsme se tam do řeči a nakonec po x minutách povídání se rozhodli, že na vodopády vyrazíme společně. Povídali nám, že v těchto místech byl spatřen za bílého dne Kiwi pták, tak jsem celá natěšená koukala, zda se někde něco v lese nešustne. Pár byl moc příjemný, byli překvapení, jak moc dobře umíme anglicky, i přes to, že nám naše angličtina nepřišla kdo ví jak skvělá.
Cesta k vodopádům byla opravdu moc pěkná, krásným hustým lesem, který byl netknutý lidskou rukou. Krásné obrovské stromy, kapradiny a mech. Celá cesta i zpět byla cca na hodinu chůze.
Vodopády mi trochu připomínaly naše české Mumlavské vodopády, akorát ve větší velikosti 🙂
Cestou zpět jsme šli už sami, čas zase moc rychle utíkal a chtěli jsme se zase dostat dál, abychom to všechno stihli. Vyrazili jsme na sever a jeli podél pobřeží s krásnými výhledy a dorazili až do městečka Ponukaiki, které je známé pro své palačinkové útesy – Pancake Rocks. Zaparkovali jsme auta ve velmi rušném místě. Jelikož jsou Pancake Rocks téměř hned u silnice a jsou velmi dobře dostupné a nenáročné, tak jsou samozřejmě cílem mnoha turistů. Vůbec se ale nedivím, palačinkové útesy jsou opravdu neuvěřitelně krásné, nikdy jsem nic podobného neviděla, skála takových tvarů, omývaná oceánem, byla dechberoucí.
Cesta k útesům vedla neuvěřitelným porostem. Trochu jsem si připadala jak v nějaké exotice, West Coast je oblastí plné palem a přišlo mi, že je tam více zeleně, než kdekoliv jinde.
Jak jsem již zmínila. Oblast West Coastu pro mě byla oblastí palem a zeleně. Po návratu z palačinkových útesů jsme se vydali na další procházku – Pororari Punakaiki Loop. Jedná se o cestu podél řeky, která se sjíždí na kánojích. Tolik času jsme ale neměli a tak jsme šli pouze pěší tůru. Tento track měl tolik palem, kolik jsem v životě nikde neviděla.
Také jsme po cestě potkali obrovského holuba – Kereru. Je tak dvojnásobně větší, než je náš typický český holub, dorůstá délky až přes 50 cm. Tento holub prý pojídá kvašené plody, a tak se mu občas říká „opilý maorský Kereru“.
Mimo jiné jsme cestou také potkali divoké kozy.
Po návratu jsme opět hledali místo, kde přespíme. Tentokrát jsme vyrazili do kempu, který nás každého stál cca 10NZD, jeho prostředí bylo ale moc krásné. Až na sandflies, které nás málem sežrali 😀
V kempu jsme pak ještě hráli na ukulele a kluci udělali pár pěkných záběrů z drona.