První dny na Novém Zélandu
V pondělí, 21. října 2019 ve 23:30 místního času jsem poprvé přistála na půdě Nového Zélandu, na letišti v Aucklandu. Ten den byl velmi krátký, ale zároveň hodně dlouhý. Ze Singapuru jsme odlétali v 8:50 ráno a let trval necelých 10 hodin. A najednou bylo pondělí za námi. Když jsme konečně vystoupili z letadla, následoval dlouhý proces na letišti. Vyzvedli jsme si krosny a přesouvali se přes celní kontrolu, kde jsme museli vytáhnout trackové boty k jejich kontrole. Ano, na Zéland je opravdu důležité mít všechno outdoorové vybavení pořádně vyčištěné, nesmí se sem dostat žádné bahno. Je to přísně kontrolováno a musí se to deklarovat. Poté nás čekala chvilka napětí při kontrole pasu a víz. Naštěstí vše proběhlo relativně rychle a bez problémů a nikdo po nás nechtěl žádné výpisy z účtů, ani se nás nikdo na nic nedotazoval a rovnou jsme dostali razítko, že můžeme vstoupit na půdu Nového Zélandu a strávit zde celý rok.
Po těchto kontrolách jsme měli najednou spoustu času. Ubytování jsme měli dostupné až okolo druhé hodiny odpoledne a Jirka se Štěpánem měli nabídku koupě auta už na letišti, ale až okolo poledne. To pro nás znamenalo jediné, čekat na letišti. Rozložili jsme krosny v hale, natáhli se na zem a snažili se trochu prospat. Moc to ale nešlo, tak jsme si zašli na kávu, dali něco k snědku. Když venku začalo být světlo, šli jsme se Štěpánem prozkoumat, jaké je vůbec venku počasí a trochu se projít. Bylo po dešti, foukal hodně vítr, žádné vedro opravdu nebylo.
Kluci poté odjeli omrknout auto. Auto koupili a přijeli mě a Karla vyzvednout a dopravit do našeho ubytování, které jsme měli všichni poblíž sebe. Musím říct, že takovou únavu a vyčerpanost jsem asi nikdy necítila, člověk měl pocit, jak kdyby byl trochu opilý a fungoval na úsporný režim. Popravdě má vzpomínka na tento den je trochu chaotická a nevybavuji si přesné detaily 🙂
Ubytování jsme měli v moc pěkné, klidné čtvrti Remurea, kousek od centra Aucklandu. Sehnali jsme ho přes Airbnb a byl to moc pěkný domeček, kde jsme měli vlastní pokoj, sdílenou kuchyň a koupelnu s moc milým mladým párem, který zde žil již pět let. Vybalili jsme nějaké věci, dali sprchu a rozhodli se, že ještě odpoledne vyrazíme prozkoumat blízké okolí, abychom si rovnou zvykli na místní čas.
Vyrazili jsme na Mount Hobson, nedaleký kopec, kde je krásný výhled na centrum Aucklandu. U známé věže Sky Tower jsme viděli velký dým. To jsme ještě nevěděli, že tento dým byl velký požár stavby nedaleko banky, kde jsme měli druhý den naplánovanou schůzku. A jak moc to ovlivní plány nás všech.
Do postele jsme se dostali okolo osmé hodiny večer a konečně se mohli po neskutečně dlouhém dni pohodlně vyspat.
23. října jsem měla spolu s Jirkou a Karlem naplánovanou schůzku v bance, kde jsme si měli aktivovat účet. Štěpán měl naplánovanou schůzku až na další den, ale rozhodl se jet s námi a zkusit, zda by ho nevzali rovnou s námi – bohužel bez úspěchu. Do centra, kde banka sídlí, poblíž věže Sky Tower, jsme se dostali přes aplikaci Uber. Potěšilo nás, že jízda byla zdarma, protože to byla naše první jízda. V bance se nás hned ujala moc příjemná paní a oznámila nám, že naši skupinku ještě dnes vezmou, ale pak se bude banka uzavírat z důvodu blízkého požáru a kouře, který se do banky dostával. Zaměstnanci na nás byli velmi dobře připraveni, proces to velmi usnadnilo a během chvilky jsem z banky odcházeli i s platební kartou.
Poté jsme se vydali trochu prozkoumat město. Štěpán následně obdržel informaci, že schůzka se mu přesouvá až na další týden, z důvodu místního požáru. V tu dobu už Jirka dostal možnost práce pro dva lidi na kiwi sadu. Rozhodlo se tedy, že pojede napřed s Karlem a já se Štěpánem ještě zůstaneme v Aucklandu a vyrazíme za nimi o týden později. Já jsem navíc potřebovala v Aucklandu sehnat auto. To jsme ještě ale nevěděli, že nakonec v mém autě budeme nějakou dobu cestovat společně jako pár.
Měli jsme najednou spoustu času na to prozkoumat Auckland a jeho okolí. Auckland jako město se mi docela líbilo, má hodně zelených parků s úžasnými vysokými stromy, plno zelených kopců (bývalých sopek), ale bohužel také plno staveb. Řekla bych, že připomínal jedno velké staveniště. Nicméně jeho předměstí jsou velmi pěkná a malebná a podél silnice bylo plno pomerančovníků a citronovníků, které moc voněly.
