Jezero Tekapo a Mount Cook National Park

2.2.2020 jsme z našeho prvního free kempu vyjeli rovnou k jezeru Tekapo. Už když jsme k jezeru přibližovali, jeho nádherná modravá barva nás úplně fascinovala. Počasí bylo sice zamračené, ale velmi teplé.

Když jsme k jezeru dorazili, rozhodli jsme se, že si uděláme krátký výlet a vyrazili jsme na Mount John Summit Circuit Track. Je to track, který vede kousek okolo jezera až k Mount John Observatoři. Z této observatoře je prý vidět moc krásně noční obloha. My jsme zde ale byli přes den a po tomto pěkném výletě jsme pokračovali dále v cestě.

Po zdolání tracku jsme opět usedli za volat a vyrazili k dalšímu jezeru – Pukaki. Venku se rozfoukal velmi silný vítr a tak na jezeře byly vlny jako na moři. Nikdy předtím jsem nic takového neviděla. Barva jezera byla neuvěřitelně krásná.

Na níže uvedeném obrázku je jezero Pukaki s výhledem na Mount Cook National Park a nejvyšší vrchol Nového Zélandu, horu Mount Cook s výškou 3724 m. Bohužel to jsme nevěděli, že samotný Mount Cook se nám schovával přesně uprostřed obrázku, v mracích. Pro porovnání zde přidávám obrázek ze dne 24.2.2020, kdy jsem nečekaně Mount Cook navštívila podruhé, o tom ale až v jiném článku 🙂

Čím blíže jsme se přibližovali do Mount Cook Village, kde cesta končí, tak bylo stále horší počasí. Vítr byl čím dál více silnější a začalo nám pršet. Když jsme dorazili do cíle až k samotnému ledovci, bylo nám moc líto, že počasí už bylo tak moc špatné, že nebylo téměř nic vidět a tak jsme se rozhodli ten den už zůstat v kempu pod ledovncem a počkat do druhého dne, zda se počasí nezlepší.

Celou noc foukal velmi silný vítr a pršelo. Popravdě jsem se úplně nejlépe nevyspala. Nicméně probuzení se s ranním výhledem z okýnka na tuhle krásu stálo za to. Musím říct, že spaní v autě má opravdu své kouzlo.

Ráno nás také kromě stálého silného větru probral skřehot ptáků. Když jsem vystoupila z auta, zjistila jsem o jaké ptáky se jedná a byla jsem moc šťastná, že jsem je konečně spatřila. Jednalo se o Kea papoušky (Nestor Kea), kteří jsou na Novém Zélandu velmi vzácní a chránění. Tento papoušek není ale jen tak ledajaký, obyčejný. Vyskytují se pouze v horských oblastech a jsou to velmi chytří ptáci, kteří se neuvěřitelně přizpůsobili lidem i prostředí. Zjistili, že batohy, stany, zaparkovaná auta či jakékoliv plastové věci, ale i samotní turisté, jsou skvělým zdrojem potravy a zábavy. K papouškům se můžete velmi blízko přiblížit a vůbec se nebojí.

I přes to, že foukal stále silný vítr, počasí vypadalo mnohem lépe, než předchozí den. Dokonce nám někdo řekl, že by dopoledne mělo být dobré, odpoledne, že má ale dorazit opět déšť. A tak jsme se rozhodli vydat se na jeden z nejkrásnějších tracku – Mueller Hut. Tento track se ale řadí mezi náročné tracky a to co jsme na něm zažili my, bychom popsali až jako nebezpečné. Cesta až na samotný Mueller Hut má 5,2 km a to samé zpět dolů. Převýšení činí 1047 m. I na to, že foukal silný vítr, bylo docela teplé počasí, nicméně dobře jsme se oblékli a navlékli na sebe pláštěnky a ponča a vyrazili jsme.

Cesta začínala pěknými křovinami a pak se začalo pomalu stoupat. Nebyla tam ale žádná pěšina, cesta nahoru vedla převážně po schodech, o to to bylo náročnější. Počasí bylo střídavé, svítilo chvílema sluníčko a do toho občas malinko poprchávalo.

Když jsme došli na vyhlídkové místo, měli jsme to otočit a jít zase zpět dolů. To jsme ale bohužel nevěděli co nás čeká. Vítr byl stále silnější, několikrát jsme se museli po cestě i zastavit a počkat až náraz vichru přejde. Z vyhlídkového místa cesta dále pokračuje k Mueller Hut, nicméně cesta už nebyla úplně cestou. Spíše si člověk podle záchytných tyček hledal cestu mezi kameny a cesta byla i hodně příkrá. Cestou nás minuli dva kluci, kteří byli o něco rychlejší než my a také dále pokračovali. Když ale začalo poprchávat a vítr stále sílil, začali jsme přemýšelt o tom, že to asi vzdáme. Mraky se hrnuly velmi rychle a za chvíli už silně pršelo a to téměř vodorovně. Rozhodli jsme se to tedy přibližně ve výšce 1500 m vzdát a vrátit se zpět. Cesta dolů se ale během chviličky proměnila v malé vodopády a vítr byl tak silný, že jsme se co každou chvilku zastavovali a drželi kamení. Téměř jsme se dolů spíše plazili a během chviličky jsme byli úplně durch i přes pláštěnky, které jsme pak raději sundali, kvůli silnému vichru. Cestou dolů jsem potkali pár, který směřoval nahoru. Slečna si z bot vylévala vodu, když jsme je varovali, co je nahoře, stejně to nevzdali a pokračovali dále v cestě. Dole jsme se pak setkali znovu s kluky, kteří nás předběhli. Prý nakonec došli až na Mueller Hut, ale prý nebylo vidět vůbec nic, kvůli silným mrakům a dešti. Tak jsme byli rádi, že jsme to nakonec vzdali a o nic nepřišli.

Bohužel z tohoto šílenství žádné fotografie nemáme, měli jsme co dělat, se co nejrychleji a bezpečně dostat zpět do sucha a tepla 🙂

Nakonec jsme se po dvou hodinách dostali zpět k autům a rovnou vyrazili do Mount Cook Village, kde jsme si dali pořádnout teplou sprchu a převlékli se do suchého. Hned poté jsme vyčerpaní sedli do aut a vyrazili pryč z deštivého počasí. Stačilo ale vyjet jen kousek od hor u jezera Pukaki a začalo svítit sluníčko a byl pěkný hic 🙂